Svatý Martin by měl přijíždět podle lidových tradic na bílém koni, čili přinést první sníh. V ty dny mi ještě na zahrádce kvetly v květináčích kopretiny, a dokonce opakovaně plodící jahody. Proto ten zmatek v mé mysli, když dcera vyslovila tak vánoční slovo, jako je „betlém“. Do týdne se ale tehdy naštěstí přeci jen ochladilo a já se pomalu začala ladit na blížící se advent i na jeho vyvrcholení v podobě vánočních svátků.
Po těžké době oslavy
Když jsem před rokem dělala rozhovor s farářkou Československé církve husitské Martinou Viktorií Kopeckou, dotkly jsme se nejen pořadu Star Dance, kde tehdy tančila, ale také tradic, včetně těch vánočních. Proč je dodržovat? „Tradiční svátky vycházejí z koloběhu přírody, kdy se střídalo období hojnosti a nedostatku. Naši předci také zažívali těžké časy se spoustou práce, ale věděli, že vždy přijde i čas oslav, na které se mohou těšit,“ odpověděla mi paní farářka a dodala, že tradice nás vedou k ostatním lidem, nejen doma, ale i v blízkém okolí. Mnoho svátků se totiž slaví společně se sousedy, přáteli a samozřejmě také s dětmi a prarodiči. Pravidelné oslavy, ale i přípravy na svátky, pak pomáhají k utváření vztahů, vazeb i vzpomínek, díky nimž můžeme zvládnout lépe jakékoliv životní krize.
Po svaté Kateřině už žádný tanec a zábavy
Jestliže je pravda, že tradice a rituály léčí naši duši a upevňují mezilidské vztahy, pojďme se k nim vrátit během celého roku. A začněme právě o Vánocích, protože je to ta nejlepší příležitost. Inspiraci hledejme, jak radí farářka Martina Kopecká, v naší historii.
Takže jsem dceři radostně odkývala, ať začne stavět papírový betlém, kde ke svatému Martinovi přibyly během listopadu ještě svatá Cecílie, patronka zpěváků a muzikantů, zvláště varhaníků a svatá Kateřina, o níž pranostika říká: Svatá Kateřina zavřela muzikanty do chléva a pověsila housle do komína. Na svatou Kateřinu se podle historických pramenů konávaly poslední taneční zábavy před nadcházející dobou adventu, která měla patřit rozjímání, nikoliv zábavě.
Místo bačkor něco, co se opravdu hodí
Před letošním adventem měl svátek ještě svatý Ondřej. „Na svatého Ondřeje se věštilo. To souviselo se starým pohanským kultem, který v době nastupující zimy ukazuje do budoucnosti. Je v něm touha po vdavkách, po změněn současného stavu,“ píše v knize Vánoce, putování do Betléma Josef Krček. Vydal ji před 12 lety Albatros a byl u ní přiložen vystřihovací Betlém s postavičkami od výtvarnice Renáty Fučíkové. Dnes už ji bohužel v knihkupectvích nemají.
V prosinci následují další svatí: Barbora, Mikuláš a Lucie. Pak už přicházejí Vánoce, křesťanská oslava narození Ježíše Krista, s bohatou symbolikou, ke které patří stromeček, jesličky, kapr, jmelí, koledy, půlnoční mše, a dnes už hojně také cukroví a spousta dárků, které kdysi bývaly mnohem skromnější. Každopádně bez dárků by to nebylo ono. Ale někdy není od věci se obdarovávaných prarodičů zeptat, zda by se jim místo obligátních bačkor nehodily třeba peníze na něco, co opravdu potřebují. Bankovky lze pak darovat velmi elegantně, zakomponované do dřevěného přáníčka .
Budoucnost prozradí lití olova
Už byla řeč o věštění na prahu adventu. A našim předkům to nedalo, aby se do budoucnosti nesnažili nahlédnout i přímo o Štědrém dnu. „Po štědrovečerní večeři se rozkrajovala jablka příčně na poloviny. Jestliže se uvnitř objevila čistá hvězdička, dotyčnému přálo v příštím roce zdraví a štěstí. Když se ukázal kříž z jadérek nebo červivý střed jablka, znamenalo to předzvěst nemoci,“ vypráví Josef Krček.
Budoucnost se hádala i podle tvarů, které vznikaly litím žhavého olova do vody. To lze provádět i dnes. A nemusí to být takové drama, jaké prožívá Jiří Kodet, který ve vtipné scéně lije olovo ve filmu Pelíšky, aby následně ze vzniklého tvaru vyvěštil, že dává bolševikovi rok, maximálně dva. Jestli chcete na Štědrý den zakusit trochu tajemna, pořiďte si sadu Tradiční vánoční lití olova, která obsahuje vše, co ke starému zvyku potřebujete.
Kdo zůstane doma, kdo odejde?
A byla by škoda zapomenout na pouštění lodiček. Do rozpůlených ořechových skořápek se přilepí malá svíčka a zapálí se. Poté ji majitel položí na hladinu vody ve velké míse, která dnes nahradila tradiční škopky a lavory. Co se takto kdysi předkům ukázalo? Pokud se lodičky všech přítomných seskupily do kruhu, znamenalo to bezproblémové soužití v rodině, úctu a toleranci. Ocitla-li se jedna lodička uprostřed ostatních, její majitel potřeboval ochranu a pomoc. Když jedna lodička zůstala mimo okruh ostatních, znamenalo to, že její vlastník opustí v příštím roce rodinu. „Děvčata také házela přes rameno střevícem, aby věděla, zda odejdou z domu: to, když střevíc ležel špičkou ke dveřím. Nebo zda ještě zůstanou, pokud ven směřovala pata střevíce,“ dodává Josef Krček.